Chlupatý ocásek ve vztahu není katastrofa
Když ve vztahu všechno perfektně klape, ale váš partner nemůže vystát kočku nebo psa, začíná vnitřní konflikt. Nejde jen o chlupy na pohovce nebo noční štěkání – jde o hodnoty, hranice a dokonce i o žárlivost. Co tedy dělat, když se nechcete vzdát ani lásky, ani domácího mazlíčka?
Co dělat, když váš milovaný člověk nemůže vystát vaši kočku nebo psa, řekl pro RBC-Ukrajina Life Coach Vitalij Kursik.
„Může s námi spát vaše kočka?“, „Ten pes pořád líná, to mě irituje…“, „No, on na mě blbě kouká…“ – povědomé fráze? To jsou ty, které můžete slyšet od člověka, který nemá rád domácí zvířata. A to může být skutečný problém, pokud je tato osoba vaším partnerem ve vztahu.
„Takže sedíte mezi dvěma ohni: na jedné straně láska, na druhé chlupatá láska. A každá strana na sebe tahá deku (nebo tlapu). Situace vlastně není jednoduchá. Protože když člověk řekne ‚nemám rád zvířata‘, a vy je máte jako rodinu, zvyk, citovou oporu, vnímá to jako odmítnutí části vás,“ říká odborník.
Vysvětluje, že zvíře v životě mnoha lidí znamená víc než jen kočku nebo psa. Je to: emocionální opora; živá bytost, která s vámi již byla; součást prostoru a každodenního života.
Co tedy v takové situaci dělat?
- Uvědomte si, kde je skutečný problém. Je to srst na gauči – nebo je to žárlivost na „vrnění“? Nebo je to strach či trauma z dětství?
- Diskuse. Žádné vtipy a žádná agrese. Vysvětlete, proč je pro vás zvíře důležité. Zeptejte se, co přesně je vašemu partnerovi nepříjemné. Možná jsou řešením jednoduchá pravidla: ne v posteli, ne na stole, ne v talíři.
- Neobětujte toho, koho milujete. Pokud vám někdo bez obalu řekne: „Buď já, nebo tvůj pes,“ je to červený signál. Protože láska, která dává ultimáta, bývá panovačná.
- Najděte kompromis. Možná je potřeba vysavač na kabáty. Možná trochu školení. Nebo možná samostatnou deku pro kočku. Ale pokud oba chcete přistoupit na kompromis, můžete se dohodnout.
Když není šance si to vysvětlit?
Pokud váš partner/partneři projevují neúctu nebo krutost vůči zvířeti – nejedná se o psy nebo kočky. Jde o zacházení se slabším. A to je varovný signál.
„Chlupatý ocásek ve vztahu není katastrofa. Je to však zkouška schopnosti vyjednávat, respektovat hranice a přijmout „nastavenou“ partnerovu náklonnost spolu se všemi jeho city. Protože někdy, ať už se točíte, jak chcete – kočka byla první,“ říká odborník.
Ne každý musí být z vaší kočky nebo psa od prvního dne nadšený. Ale časem mohou i ti největší skeptici změnit názor – pokud jim umožníte, aby zvíře poznali svým vlastním tempem.
Požádejte, abyste se zvířete nedotýkali, pokud si to váš partner nepřeje. A zároveň – nesnažte se mu dokazovat, jak je „roztomilé“. Nechť je respektování vašich citů ke zvířeti prvním krokem.
„Někdy není hlavní příčinou konfliktu odmítnutí zvířete, ale jeho projev. Například váš partner či partneři postrádají empatii, netolerují něco jiného, mají problémy s hranicemi nebo žárlí na vaši citovou náklonnost,“ dodává kouč.
Existují situace, kdy je kompromis nemožný. Například váš partner má těžké alergie nebo otevřeně pohrdá zvířaty. V takových případech není volba ani tak mezi „člověkem“ a „zvířetem“, ale mezi vámi a vašimi hranicemi. Pokud je pro vás přítomnost zvířete důležitá, je důležité, abyste se nezpronevěřili sami sobě.
A také – může to být probuzení, že partneři vidí život jinak. Pokud jeden člověk vnímá psa jako součást rodiny a druhý jako zdroj špíny, bude těžké vybudovat harmonický a pevný vztah. Pokud však existují skutečné city a respekt, je naprosto reálné najít variantu, která by vyhovovala všem.
„Pokud se vám nedaří najít rovnováhu v takových všedních, ale citově důležitých chvílích – někdy stojí za to podívat se na vztah zvenčí a vyhledat nezávislou pomoc, například koučink. Odborník pomůže vyřešit, kde a kdo se plete do kožichu a kde je skutečný konflikt, který se netýká zvířete,“ shrnuje Vitalij Kursik.
